EUROPEUM Institute for European Policy

Belgie se v posledních týdnech dostala do hledáčku světových médií zejména kvůli alarmujícím statistikám – počet obětí COVID-19 je zde v přepočtu na počet obyvatel vůbec nejvyšší na světě.[1] Do dnešního dne nemoci podlehlo přes 7000 lidí, celkem se prokázalo přes 45 tisíc případů nového koronaviru. Malá země, počtem obyvatel srovnatelná s Českou republikou, se sice svým způsobem počítání obětí koronaviru liší od zbytku Evropy a celkový obraz zvládání pandemie není ani zdaleka tak černý, jako například v Itálii nebo Španělsku, situace se však lepší jen velmi pomalu. Plánované rozvolňování opatření je tak stále s otazníkem. O čem tedy čísla vlastně vypovídají a jak se království se situací vyrovnává?

Belgie, stejně jako ostatní evropské státy, zaznamenala prudký nárůst případů v první polovině března a od 12. 3. platí v zemi speciální opatření. Přesto se však pověstná křivka zplošťuje jen pomalu, a když vláda 24. 4. představovala několikastupňový plán rozvolňování opatření, premiérka Sophie Wilmès opakovaně upozorňovala, že všechna data jsou jen orientační a bude záležet na dalším vývoji situace – zejména pak na denním počtu nově hospitalizovaných. Ten se v posledních dnech drží kolem 200 denně a nijak zásadně neklesá. Belgie však nebojuje jen s pandemií a ekonomickou krizí, ale také o své mezinárodní renomé. Smutné statistiky ji řadí mezi nebezpečné země a někteří politici se obávají, že nepochopení statistik může poškodit mezinárodní image země.

Co tedy za vysokými čísly je? Pokud jde o počty obětí, belgický systém počítání se od zbytku světa velmi liší. Z celkového počtu 7 207 obětí jich pouze 46 % zemřelo v nemocnici, ostatní oběti byly zaznamenány v domovech důchodců a podobných zařízeních. Pouze 11 % z těch, kdo nemoci podlehli mimo nemocnice, však bylo pozitivně testováno na koronavirus – u celých 89 % případů se jedná o pouhé podezření.[2] Belgická vláda se tak od samého počátku snažila o co největší transparentnost a kontextualizaci nákazy, ve svých snahách však zůstala osamocená – ostatní země počítají jen prokázané pozitivní případy. Podle představitelů vlády je tak pro relevantní srovnání s ostatními zeměmi nutné dělit počty obětí dvěma.

Nicméně i tato „přepočítaná“ čísla nejsou příliš optimistická. Svou roli hraje zřejmě několik faktorů, nicméně úplně jasno nemají o příčinách ani belgičtí epidemiologové. V první řadě je to věková skladba společnosti a velké množství nakažených seniorů. Belgie má totiž velmi rozvinutý systém péče o starší občany, který kromě domovů důchodců obsahuje i řadu denních stacionářů – v těch se podle všeho začala nákaza rychle šířit. V současné době pak čísla hospitalizovaných zvedají právě případy z domovů důchodců a podle virologa Marca Van Ransta z KU Leuven se dá říct, že v Belgii probíhají dvě paralelní epidemie – mezi většinovou populací a v zařízeních pro seniory, která se přes zákaz návštěv nepodařilo dostatečně ochránit.[3] Situaci nepomáhá ani hustota zalidnění, která patří mezi nejvyšší v Evropě – zejména v severním Vlámsku, kde je také počet obětí největší.

Belgii tak čeká dlouhá cesta k normálu. Zdravotnický systém sice situaci zatím zvládá (ani v období, kdy pandemie vrcholila, a v nemocnicích bylo přes 5000 lidí, nedošlo k vyčerpání kapacit), ani přes 7 týdnů trvající opatření však nepřinesla zásadní změny v počtu nově nakažených seniorů. V rámci snahy zvládnout přechod k běžnému provozu tak nyní Belgičany čekají nová opatření – mimo jiné povinné nošení roušek v dopravních prostředcích a intenzivnější trasování nakažených.

Zuzana Stuchlíková

[1] 57 obětí na 100 000 obyvatel, https://www.info-coronavirus.be/en/

[2] https://www.info-coronavirus.be/en/news/the-trends-of-the-last-days-seem-to-persist/

[3] https://www.brusselstimes.com/all-news/belgium-all-news/108418/two-parallel-epidemics-why-hospital-admissions-are-not-dropping/

Author :
Print

Leave a Reply