EUROPEUM Institute for European Policy

Jaké jsou nynější vztahy dvou sousedů, které spojuje mnohasetletá společná historie, ale současnost spíše rozděluje? Jeden z nich, Polsko, je rychle se rozvíjející moderní stát. Naopak Bělorusko je často označováno jako poslední skanzen komunismu v Evropě.

Vztahy od raných devadesátých let mezi Běloruskem a Polskem jsou trvale napjaté a podezřívavé. Po rozpadu Sovětského svazu a osamostatnění Běloruska sice byla přítomna dávka optimismu a víry v to, že podobně jako Polsko i Bělorusové namíří svou cestu do Evropských společenství, opak se ale stal pravdou. Již v roce 1994 převzal moc bývalý komunista, kolchozník a člověk blízký Moskvě Alexandr Lukašenko, který jako jediný hlasoval v Nejvyšším sovětu Běloruska proti rozpadu SSSR, tedy proti nezávislosti běloruského státu.

Tento autoritářský běloruský diktátor (oficiálně již 25 let vládnoucí prezident) svým jednoznačně proruským a proputinovským kurzem vzbuzuje dlouhodobě u polských vládnoucích elit oprávněné obavy. Od druhé poloviny let devadesátých uplatňovali Poláci vůči svému severovýchodnímu sousedovi tzv. kritický dialog. Ten se projevoval především snahou o konstruktivní bilaterální diskuzi. Nejinak tomu bylo i na počátku nového tisíciletí, kdy státy Evropské unie a USA opakovaně uvalily na Bělorusko, které znatelně omezovalo právní stát, lidská a občanská práva, tvrdé sankce. Polsko se sice k sankcím nepřidalo a hrálo pragmatickou hru, na druhou stranu se ale pokoušelo vyvíjet diplomatický tlak.

Bez povšimnutí nesmí zůstat ani přítomnost zhruba 400 tisícové polské menšiny v Bělorusku. Stále větší a větší Lukašenkovy represe, redukce spolčovacích práv a v neposlední řadě téměř úplné zrušení Spolku polské menšiny v roce 2004 zapříčinily vícenásobné odvolávání a stahování polského velvyslance z Běloruska. Největší krizi po roce 1989 prodělaly vzájemné vztahy v roce 2005, kdy byl polský diplomat dokonce obviněn běloruskými úřady z přípravy revoluce a vyvolávání občanské války. Podobně tomu bylo i v poslední době, kdy běloruský vládce Lukašenko nařkl polskou vládu z organizování protestů proti jeho osobě.

V roce 2007 vznikla v Bělorusku po delších diskuzích polských politiků televize Belsat financovaná ze státního polského rozpočtu, která se snaží Bělorusům žijícím v Polsku a Polákům žijícím v Bělorusku nabídnout odlišný pohled na svět, na rozdíl od toho, který přináší státem cenzurovaná běloruská média. Tato televize se sídlem ve Varšavě opakovaně čelí útokům a raziím ze strany běloruské vlády a Lukašenko ji několikrát označil za nepřátelskou a stupidní. [1]

Ambiciózní projekt Východního partnerství [2] , zacílený na podporu politických a hospodářských reforem, z počátku iniciovaný polskou diplomacií, později přijat za své celou Evropskou unií v roce 2009, měl být velkou pomocnou rukou nejen Bělorusku, ale také Ukrajině, Moldavsku, Arménii, Gruzii a Ázerbájdžánu. Původní zainteresování běloruské strany vůči tomuto projektu postupně vystřídal nezájem, až nakonec převážila apatie a pasivita jakkoliv se v rámci této iniciativy angažovat.

Dnes můžeme hovořit o stagnujících polsko-běloruských vztazích. O tom ostatně vypovídá i poslední oficiální návštěva prezidenta Polské republiky Aleksandra Kwaśniewského na běloruském území, která se odehrála již před 23 lety, konkrétně v roce 1996. Poslední dekády panuje v polském veřejném prostoru o Bělorusku informační vakuum, a tak nadále konstantou zahraniční politiky Polska vůči tomuto nedemokratickému sousednímu režimu zůstává mírná antipatie a obezřetnost. O oteplení vztahů se sice od roku 2015 pokoušela polská vládnoucí strana Právo a spravedlnost, včetně i nedávného pozvání Alexandra Lukašenka na oslavy konce druhé světové války do Varšavy, nicméně do dnešního dne neúspěšně a bez odpovědi (možná i proto, že ruský druh Vladimir Putin polskou stranou na oslavy pozván nebyl).

V budoucnu se na zmíněné stagnaci vztahů patrně nic nezmění. Už i tím, že Lukašenko dává raději přednost setkávání s ruským prezidentem Putinem. Ruský souputník běloruského vládce žádné sbližování se západem tolerovat nehodlá. Naopak, Bělorusko pro něj představuje zemi závislou na ruském plynu a ropě. Navíc je mnoho let Putinovým dlouhodobým cílem větší integrace Ruska a Běloruska [3] , tzv. Svazový stát (někdy též přezdíváno jako Rusobélie), a to je pro Kreml velký důvod proč držet Bělorusko od Polska daleko.

Uběhlých 30 let ukázalo daleko hlubší problémy polsko-běloruských vztahů, ačkoliv se v průběhu tohoto období polská diplomacie snažila aktivně s běloruskými protějšky jednat, výsledek se většinou nedostavil. Výjimkou je přistoupení Běloruska k projektu Východního partnerství, jak se ale později ukázalo, i zde Bělorusko nemá zájem na prohlubování a rozšiřování vztahů se západními státy, Polskem nevyjímaje.

A tak zůstává toto sousedství nadále složité a enigmatické. Polští politikové se ve funkcích střídají, Lukašenko zůstává.

Matěj Faltus

 

[1] https://news.tut.by/politics/86821.html?crnd=15261
[2] https://eeas.europa.eu/diplomatic-network/eastern-partnership_en
[3] https://archive.is/20121209233428/www.soyuz.by/en

 

 

Author :
Print

Leave a Reply